Názory

OTÁZKA:
Legislativním procesem nyní prochází novela zákona o specializačním vzdělávání lékařů. V nejbližších dnech ministerstvo zdravotnictví předloží k této normě komplexní pozměňovací návrh. Ten podle všeho obsahuje formulaci, která lékaře vzdělávajícího se v rámci rezidenčního místa zavazuje „vykonávat povolání lékaře po dobu nejméně 5 let od data ukončení specializačního vzdělávání na území České republiky v oboru, ve kterém získal specializovanou způsobilost“. V opačném případě by měl lékař prostředky vložené do rezidenčního programu vracet. V diskusním fóru se tedy tentokrát ptáme: K jakému efektu by podle vás takové opatření vedlo?

ODPOVĚĎ:
Tento pozměňovací návrh, který byl do zákona zasazen, doufám, nelze brát vážně. To bychom se vrátili do minulých dob a ve výsledku by to mělo fatální následky pro celé české zdravotnictví. Absolventi by odcházeli do zahraničí ihned po skončení studií, protože by neviděli jediný důvod, proč se upisovat na 5 let k setrvání v ČR. Navíc přece jen pokud nyní mladí vyjedou do ciziny, je tu stále ještě docela velká pravděpodobnost, že se sem vrátí a své zkušenosti zužitkují na zdejším pracovišti. Kdyby se zákon schválil v této podobě, motivace pracovat v ČR by se velmi snížila. Pak by se opravdu pacienti mohli dostat do situace, kdy to budou právě oni, kdo se budou muset naučit cizí řeči, aby rozuměli svému lékaři...
Co se týká vrácení peněz do rezidenčního programu: Proč by měl lékař vracet ze svého výdělku finanční prostředky, které byly dány zaměstnavateli a on pouze dostával základní plat jako všichni ostatní? Kdyby tyto peníze mířily do lékařovy kapsy jako bonus za to, že zůstane v ČR, tak pak by tento požadavek dával smysl. Pokud však tyto peníze nejsou mladému lékaři fyzicky dány, nevidím žádný důvod, proč by je měl vracet.

OTÁZKA:
Mezi absolventy lékařských fakult v současnosti drtivě převažují ženy. Debata o tom, jestli se ženy pro některé specializace hodí či nikoli, začíná ztrácet smysl. To, že určitou část kariéry lékařky nebudou pracovat na plný úvazek,  bude normou a provoz zdravotnických zařízení se tomu bude muset přizpůsobit. Zatím se nezdá, že by na obzoru byla nějaká rozmyšlená strategie, která by to všem ulehčila. Například navrhovaná novela zákona o specializačním vzdělávání v tomto směru mladým lékařkám situaci spíše ztěžuje.   V diskusním fóru se tedy tentokrát ptáme: Co by se mělo stát, aby lékařky mohly naplnit svůj profesionální potenciál a přitom vést spokojený rodinný život?

ODPOVĚĎ:
Podle mého názoru je třeba najít kompromis, který by umožňoval správnou péči o dítě, ale zároveň i kariérní růst. Samozřejmě po celý život tyto dvě věci nemohou být vyvážené, proto se musí etapa s koncentrací na práci střídat s etapou s větším zaměřením na děti. Nemocniční zařízení by měly vytvořit podmínky k tomu, aby žena mohla být s dítětem co nejvíce. K tomu může přispět zakládání školek a jeslí u nemocničních zařízení, kdy matka bude mít dítě na blízku a zároveň nemusí ztrácet čas s dojížděním. Dále by měl být respektován půl úvazek, pokud si ho žena vybere, ale měl by mít stejné podmínky jako úvazek celý (proplácení přesčasů atd.). Na druhou stranu by tato možnost mohla být nabídnuta i otcům, aby se mohli s péčí o dítě střídat, což by bylo užitečné především, pokud má žena více dětí a vypadla by tak na 6 let z profesního života.

Pokud by byla matka na mateřské dovolené delší dobu, mohly by být pořádané semináře, například přes skype, které by lékařky dále vzdělávaly. V případě zájmu by jim mohla být nabídnuta možnost vykonávat některou práci z domova. Samozřejmě mohl by být vytvořen složitý systém úvazků, kdy by každá žena měla úvazek podle své potřeby a kombinoval by se jí s ostatními úvazky dalších lékařek. Je ale těžké navrhnout nějaký obecný princip, protože každá lékařka - matka má jiné preference (finance vs. volný čas), takže systém, který by mohl vyhovovat jedné lékařce, nemusí druhé.

Další aspekt souvisí s celým naším systémem vzdělávání, kdy se medička stane lékařkou nejdříve ve 24 letech, častěji v 25 letech. Dříve měly ženy v těchto letech několik dětí a nyní se teprve pomalu staví na vlastní nohy. Tímto nemířím ke zkrácení studia medicíny, ale ke zkrácení základního vzdělávání. Myslím si, že není potřeba studovat 13 let, abychom dostali dostatečné vzdělání. Dříve se také končilo základní vzdělání po 8 letech studia a nezanechalo to žádné následky na populaci. Kdyby se zkrátila doba základního resp. středního vzdělávání, budoucí lékařky by mohly promovat například o 2 roky dříve a nemusely by se tolik bát tikajících biologických hodin.